Biskupské lesy jakožto samostatný odbor Biskupství ostravsko-opavského (BOO) vznikly ke dni 1.7.2014.
Z data založení Biskupských lesů se může zdát, že činnost církevních lesníků na dnešním majetku BOO je velmi krátká a jen velmi obtížně je ji možno vyhodnotit. Opak je však pravdou. Až na relativně krátké období let 1948 – 2012, kdy zestátněný lesní církevní majetek spravoval stát, po celé dlouhé období na pozemcích dnešních Biskupských lesů hospodařili lesníci sloužící církvi.
Lesní majetek BOO se rozkládá v Moravskoslezském kraji a to ve dvou regionech – v centrální oblasti Moravskoslezských Beskyd a v oblasti Hrubého Jeseníku mezi Pradědem a obcí Heřmanovice. V případě Beskyd bylo vlastníkem olomoucké arcibiskupství, u Jeseníků pak arcibiskupství ve Vratislavi, jehož majetek v roce 1977 připadl Arcibiskupství olomouckému.
Beskydský majetek mezi městy Frenštátem p. R., Frýdlantem n. O. a obcí Bílá byl spravován z hukvaldského hradu, šlo tedy o biskupské (od roku 1777 arcibiskupské) panství Hukvaldy a to prakticky od poloviny 13. století, kdy jmenovaný majetek přešel z rukou cizích šlechticů do vlastnictví olomouckého biskupství a to za panování biskupa Bruna ze Schaumburku. Jeho úkolem, mimo jiné, byla i kolonizace území mezi městem Příborem a uherskou hranicí, které bylo do té doby zcela pusté.
Původní správa lesů byla zprvu jednotná pro celé hukvaldské panství a byla zaměřena především na již zmíněnou kolonizaci území, která spočívala v pronikání lesního personálu do nitra hor, zakládání dřevařských osad, ze kterých se později staly dnešní obce tak, jak je známe nyní. Hospodaření bylo zaměřeno na zajištění palivového dříví, lov a ochranu území. Teprve v polovině 19. století (po začátku dolování černého uhlí na ostravsku) palivové dříví, doposud užívané pro vytápění hutí, ztratilo význam a došlo k jeho převažujícímu využívání ke stavebním účelům.
Když hospodářský význam lesů vzrůstal, byly pro správu téměř 18 000 ha lesa zřízeny dva lesní úřady a to pro Přední hory na Hukvaldech a pro Zadní hory na Ostravici, které fungovaly v nezměněné podobě až do zestátnění v roce 1948. Tyto lesní úřady se členily na jednotlivé revíry s lesními, či hájenskými úseky. Sídla revírů byla zvolena stejně jako u hájenek co nejblíže lesu a tak byly budovány lesovny a hájenky na celém území arcibiskupských lesů, z nichž některé svému účelu slouží dodnes.
Na historické rozdělení lesního majetku Biskupské lesy navázaly a to pouze s tím rozdílem, že vznikla místo dvou lesních úřadů pouze jedna lesní správa a to v původní budově v obci Ostravice. Jména, umístění a hranice jednotlivých revírů správy však zůstaly stejné tak, jak byly při vzniku lesních úřadů dány.
Podobně tomu bylo i na jesenické straně, kde lesní pozemky na rozloze cca 6 500 ha v okolí Vrbna p. P. vlastnilo biskupství (později arcibiskupství) ve Vratislavi. Správa lesů byla řízena z města Javorník, kde na zámku Jánský Vrch sídlilo ředitelství církevních lesů této oblasti. Správa majetku probíhala přes jednotlivé podoblasti, mezi něž patřila i podoblast jesenická, včetně mnichovského revíru.
Oblast Vrbna pod Pradědem patřila do 14. století k oblastem s téměř nulovým osídlením, první drobné zprávy o malé kolonizaci rozsáhlých lesních majetků na jesenické straně se datují k začátku 13. století. Ve 14. století si lidé začali klučením, pálením dřevěného uhlí, postupnými dodávkami dříví pro hutě podmaňovat a produkčně využívat lesní porosty. V 80. letech 15. století udělil biskup Rudolf privilegium na dolování rudy u Zlatých Hor a zároveň povolil pro tyto báňské i hutní podniky odebírat volně dříví z okolních lesů. Úroveň vyspělé správy církevních lesů a reakci na hospodářskou situaci dokumentuje například „Horní řád pro vratislavské biskupství“ z 9. května 1541, který v sobě nesl snahu o plánované hospodaření v lesích a zajištění jejich trvalé obnovy s cílem pravidelné produkce dříví.
17. a 18. století přináší do této oblasti rozvoj těžby zlata, železných rud, sléváren a kováren. Zvedal se požadavek na dodávky dříví, klesalo zastoupení porostů v mýtním věku. Roku 1746 bylo rozhodnuto založit slévárny a kovárny u osady Vidly, kde mělo být využito nejen okolních zásob dříví, ale i vydatné „vodní síly“, kterou zde poskytovala Střední Opava. Podle zvláštní úmluvy z roku 1746 se zavázal vratislavský biskup na 3 roky: „…prodávat za levnou cenu pro videlské železárny milířové dříví.“ Ovšem ještě před podpisem této smlouvy bylo nařízeno lesnímu personálu provedení okulární inspekce lesů a dodávat dříví hlavně z lesů, které byly postiženy živelnou kalamitou.
Rok 1841 přinesl do lesů vratislavského biskupství nový plán na zařízení lesů. Zásady nové taxace byly obsaženy v zařizovací instrukci z roku 1847. Historický vývoj lesních majetků vratislavského biskupství v konci 19. a první polovině 20. století lze shrnout do pojmů: snaha o obnovu porostů po živelných kalamitách, reakce na rozvoj průmyslu v horských oblastech, další zpřístupnění lesních porostů cestami, péče o mladé porosty, účast na lesnické regionální osvětě a snaha o vyšší odbornou úroveň lesního personálu, včetně jeho materiálního zabezpečení.
Začátkem 20. století nastala i výstavba dalších režijních budov. Z této doby se například datuje původ stavby našeho sídla Lesní správy Vrbno ve Vidlích č.p. 75 nebo budova v Železné č.p. 30, dnešní sídlo revíru Mnichov a bytový fond pro zaměstnance lesní správy.
Biskupské lesy navázaly na hospodaření našich předchůdců. Lesy spravujeme v původních hranicích jednotlivých revírů nastavených našimi předky při využívání jimi vybudované infrastruktury, čímž zároveň ctíme jejich odkaz.