Vycházka do obory na Hukvaldech
Představovat veřejnosti hukvaldskou oboru by bylo asi zbytečné. Zná ji většina obyvatel našeho kraje a celá řada „přespolních“. Pro ty, kteří se sem teprve chystají a chtějí si oborní prostředí patřičně užít, přinášíme našeho průvodce tímto krásným a zajímavým prostředím.
Obora a její lesní porosty se střídajícími se pastevními plochami je nádherná po celý rok. Nicméně jarní období s rozkvétajícími kaštany a svěžími zelenými loukami s pasoucí se zvěří je snad nejkrásnější.
Náš výlet začneme v obci Hukvaldy, kde je možnost parkování na několika parkovištích, odkud je to jen skok k monumentální historické vstupní bráně, která byla před nedávnem zrestaurována. Brána však svému původnímu účelu neslouží a tak ke vstupu do obory použijeme boční vchod. Po dvou minutách chůze vlevo vidíme restauraci „Na procházce“ se zahrádkou, kde můžeme občerstvení spojit s pohledem na pasoucí se daňky na protilehlé louce.
Od hospůdky pokračujeme dále, míjíme odbočku k historickému hřebčínu, kde v devatenáctém století byl založen chov koní pro potřeby panství a dostaneme se k pomníčku lišky Bystroušky. Byť je její příběh situován Rudolfem Těsnohlídkem do lesů kolem Brna, díky hudebnímu skladateli Leoši Janáčkovi, hukvaldskému rodáku, je pomníček umístěn právě zde. V roce 2015 byl neznámým vandalem ukraden a poté nahrazen novým. Nezapomeňme si lišku pohladit pro štěstí!
U pomníčku zahneme doleva a po pohodlné asfaltové cestě dojdeme na hradní vrch se zříceninou jednoho z největších a taky nejstarších hradů u nás. Ten byl od poloviny 13. století centrem zdejšího biskupského, později arcibiskupského panství, než byla jeho administrativa přenesena do hukvaldského zámku.
Po prohlídce hradu se vrátíme zpět k Bystroušce, zahneme vlevo a po rovinaté asfaltce kráčíme dále. Zastavíme se u pomníčku, který nám připomíná datum založení obory před více jak čtyřmi sty lety, který postavilo ostravsko-opavské biskupství a pokračujeme kolem opraveného amfiteátru ke staré lovecké chatě Hubertka. Tu mineme a dostáváme se do nitra obory, kde pod cestou můžeme pozorovat daňky a muflony na travnatých pastevních plochách kolem centrálních krmelišť. Mějme na paměti, že vstup mimo cestu je zakázán, dodržujme jej jak pro klid oborní zvěře, tak i pro svou vlastní bezpečnost.
Asi po deseti minutách míjíme starobylou myslivnu, která je administrativním centrem obory a pokračujeme k přístřešku u cesty, po krátkém odpočinku spojeném s občerstvením dojdeme k malé obůrce s divokými prasaty. Při troše štěstí je u plotu můžeme vidět. Rozhodně však nedoporučujeme hladit je, byť se divočáci, kteří jsou na lidi zvyklí, tváří přátelsky. Jejich kousnutí může být fatální. Kousek za obůrkou vidíme loveckou chatu, bývalou hájenku, která slouží k ubytování loveckých hostů. Jistě nás zaujme její na naše poměry nezvyklá architektura, která by spíše odpovídala alpským krajinám. Hájenka spolu s dalšími čtyřmi totožnými „sestrami“ byla postavena ve čtyřicátých letech minulého století.
Pár minut chůze od chaty narazíme na bránu obory. Zde naše putování končí. Pokud jsme přijeli autem, je nejlepší se stejnou cestou do Hukvald vrátit, pokud jsme se však vydali na cestu veřejnou dopravou, můžeme pokračovat do obce Kozlovice, odkud je dobré autobusové spojení s okolím.
Celý výlet můžeme plánovat jako půldenní a je vhodný pro všechny věkové kategorie včetně rodin s dětmi.